Marie Malá vypráví o Šumavě
Marie Malá
Vážení čtenáři, blíží se konec prázdnin, ale počasí nám dovolí ještě podniknout několik výšlapů, které za to stojí! Tentokrát vám nabídnu krajinu kolem Kašperek, nechodí tam zástupy lidí, budete se kochat nádhernými výhledy!
Opět využijte autobusového spojení. V 8.25 hod. odjíždí autobus z nábřeží, tím dojeďte na Kašperky. Od zastávky dojdete kolem muzea do ulice Dlouhá, ke konci se svažuje ke koupališti a pak stoupá vzhůru – říká se tam „Na Prádle“ Na protějším svahu už z dálky uvidíte lyžařský vlek „ Na Lišáku“ Tato sjezdovka je též uměle zasněžena a večer osvícena. Prádlo představuje řada domků, ty si zachovaly svůj původní ráz, je radost kolem nich jít! Cestu lemuje alej kaštanů.
Pojmenování „Prádlo“, dle vyprávění, tato část Kašperek získala z tohoto důvodu: Všude, kolem Lišáku a Zlatého potoka se kdysi dolovalo zlato a tady u potoka se propírala rozemletá ruda. Jakmile dojdete na rovinku, odbočte aspoň na chvilku k vrcholu Lišáku, je tam přenádherný pohled na Kašperky a na hrad Kašperk. Kdybyste nechtěli dojít až na Červenou, můžete sejít k silničce a vydat se“ cestou zlatokopů“, je značena zkříženými hornickými kladívky. Dojdete do údolí Zlatého potoka, tam se nachází seismická stanice. Je to místo mnoha štol, kterými jsme jako děti prolézaly a vydávaly se dlouhými chodbami objevovat „tajemno“. Na stropech visela hejna velikých netopýrů, které nám i naháněly hrůzu! Dnes jsou tyto štoly nepřístupné.
U ruiny bývalého mlýna na Zlatém potoce překročíte můstek, tam už se objevují louky, patřící tehdejším hospodářům na Červené. Pokud budete ve správný čas na správném místě, uvidíte stádo bizonů na protějších lukách. Za slunečného počasí poléhávají v křovinách, kde je stín.
Až vystoupáte po strmé silničce do zatáčky vpravo, všimněte si šipky “KAČEROV“. Odbočte doleva, kdysi tam bývala zemědělská usedlost. Neopomeňte toto místo navštívit, budete překvapeni, jaká vzácnost se skrývá na tomto odlehlém místě mezi loukami a lesy. Usedlost je přestavěna na krásný penzion s ubytováním. Nebudu vyjmenovávat vše, co se tu nabízí pro návštěvníky, je to takový „ráj na zemi“, uprostřed šumavské přírody. Určitě si tam dejte nějaký „gáblík“, máte ještě dost dlouhou cestu před sebou. Až se opět navrátíte na úzkou silničku, kterou na obou stranách zdobí břízky, osiky a jiné listnáče – tam se vám otevře krajina kolem Kašperek a také výhledy na vzdálené šumavské vrcholy. Bedlivě cestu pozorujte, pod osikami a břízkami rostou křemenáče. Než se dostanete na Červenou, všimněte si na pravé straně krásné kapličky, stojí u odbočky na Hotěšín. Má osmiúhelníkový půdorys, byla postavena k uctění památky padlých v první světové válce. Na stropě bývala malba znázorňující Anděla míru s umírajícím vojákem, doplněná německým nápisem „padlým hrdinům“. Kaplička, po vystěhování původního obyvatelstva, za čas velmi zchátrala. Po roce 1990 byla opravena pomocí krajanů, žijících v cizině.
ČERVENÁ
Na Červené bývala začátkem 19.století postavena malá školička, do níž chodívalo 30 žáků. Ještě předtím se vyučovalo jako v mnoha zapadlých šumavských vesničkách porůznu, také ve větších místnostech sedláků. V roce 1830 se počet žáků zdvojnásobil, kolem roku 1880 dosáhl počet žáků devadesátky. Proto byl vznesen požadavek k výstavbě školy větší. Ta byla slavnostně otevřena v říjnu 1892 a navštěvovalo ji 102 dětí. Škola stávala na místě dnešního penzionu „DRAGA“.
V době dolování zlata zde byla postavena malá kaplička zasvěcená sv. Anně, ochránkyni horníků. Poněvadž se osada začala více zalidňovat, došlo k postavení nové mešní kaple zasvěcené P. M. Pomocné. Aby mohla být kaple postavena, spojili se místní i okolní osídlenci a ti svými milodary uspíšili výstavbu, proto mohla kaple být v srpnu 1856 vysvěcena.
Tenkrát čítala tato malebná víska již 232 obyvatel, stálo tu 22 domů, škola a kostel. Po vystěhování německého obyvatelstva vesnička značně chátrala. Díky chalupářům, kteří si tu zakoupili zchátralé objekty a opravili je, stala se Červená opět malebnou vesničkou! Opravena je i kaple, v posledních letech se upravuje celé prostranství, bylo vyčištěno koryto potoka, opraven můstek, prostě chalupáři tu táhnou za jeden provaz! Raritou je, že mimo prázdnin sem zajíždí malý autobus pro děti místních usedlíků a ten je odváží do školy v Kašperkách. U kaple je nainstalována infotabule s podrobnou historií. Koná se tu každoročně pouť.
Ještě jednu maličkost vám musím prozradit. Podél potoka se vydejte od můstku vzhůru, pod lesem je řada domků, a za nimi se dostanete k tzv. „Bajerovu“, kdysi statek s králováckými právy. Vznik této usedlosti a další dění věrně popisuje pan Jaromír Randák, který byl s tehdejšími majiteli v příbuzenském vztahu. Celé povídání byste si mohli přečíst v mé knížce – Vyprávění z Hodlí, v kapitole „Dopisy psané srdcem“ Vraťte se k tomuto dopisu, nebudete věřit, že mi to napsal člověk s více než devadesáti křížky na svých bedrech! Úžasné povídání!!!
Listina od Karla IV., která se předávala z generace na generaci, byla původně předána 11.4.1356 Heinczlinu Baderovi a postupně tato nabízená práva přecházela z rodu na rod. Mezi jmenovanými byli i Schoberové, (odtud alternativní název na některých mapách Schoberhof nebo česky Na Schoberu), a Matschinerové, dávní předkové pana Randáka. Tato vzácná listina je vystavena v historické části muzea v Kašperských Horách.
Na Červené se asi zdržíte déle, je co obdivovat. Od kaple dojdete do údolí Losenice, přejděte můstek, odbočíte vlevo a ocitnete se na Buzošné. Stojí tam pozůstatek stavení, které před několika lety vyhořelo. Kdybyste se vydali proti proudu Losenice po jejím druhém břehu, našli byste tam ohromné ruiny bývalého mlýna. Dále vzhůru byste se dostali na Popelnou a na keltské hradiště Obří hrad. To si ale ponechte na samostaný výšlap.
Stále pokračujte po proudu Losenice, dojdete k odbočce doleva, tudy byste došli na Bílý potok – samotu s hájenkou. Podél Losenice najdete všude základy bývalých stavení a ruiny všelijakých výrobních hal. Je to žalostný pohled, když se jde okolo Vaclávikovy továrny, která zaměstnávala mnoho lidí z okolí ještě v šedesátých letech. Celý areál je zplundrovaný a ohořelý.
Trochu jsem předběhla trasu. Od Buzošné se přijde na Karlinu pilu. Silnička vede lesní tišinou, kde les začíná řídnout, najdete odbočku doprava, na Císařský dvůr, dříve Kaiserhof. Velmi malebné místečko!
Naproti, vlevo, na stráni je pověstný Vogelsang (Podlesí), kdysi věhlasná sklárna. V současné době dostává původní vzhled, včetně kapličky a parku. Pokud byste toto místo chtěli navštívit, potřebujete k tomu cca 2 hodiny, tak si to dobře rozvažte, aby vám neujel autobus z Rejštejna nebo z Kašperek. Kousek od odbočky na Vogelsang, dojdete do Amáliina údolí, přejdete můstek, v údolí vyrostla veliká rekreačka, kousek za ní navazovala pěšinka podél lesa. Tudy chodívali moji spolužáci z Červené a Hotěšína do školy na Kašperky. V blízkosti protéká Zlatý potok, ten se pod Amálkou vlévá do Losenice. Máte dvě možnosti – buď vystoupáte od Amálky strmým kopcem na Kašperky, napravo míjíte kostel P.M. Sněžné a za chvilku budete u autobusové zastávky.
Můžete k autobusu také dojít do Rejštejna. jděte stále podél Losenice, nikam neodbočujte a přijdete do Rejštejna. Dobře si prostudujte jízdní řád. Vím, byl to nejdelší výšlap, který jste se mnou podnikli, ale určitě jste viděli mnoho zajímavých míst, kam se budete opakovaně rádi vracet.
Ještě se mnou můžete podniknout několik výletů po okolí Sušice, než se vrhnu na další zajímavá témata. Hezký podzim vám všem přeje Marie Malá a Vladimír Vlk.
Vyšlo v Sušických novinách 19. 8. 2014